METZ - Up On Gravity Hill
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
to zhrnutie o preslapovani ma nesmierne pobavilo, chvalim... Blažej ma po genialnej trilogii (nehovoriac o tych dvoch megapeckach z roku nasho pana 2008 a 2010) nelahku nadvazovaciu ulohu, ale zatial to zvlada so ctou... dal by som aj za menej, ale ked pocujem The Broken Man, tak sa mi neda...
Tento dobrý a úprimný chlapík to robí od srdca a nikdy nesklame. Na nič sa nehrá a vždy nahrá nadpriemernú platňu.
Mírný úpadek započal již druhým dílem trilogie, třetí díl byl pouze lehce nadprůměrný a War within me byl již slabý podprůměr. Zde se však Blaze opět vyšvihl k chytlavým melodiím. Album má tempo, které pouze ojediněle zaklopýtá. Vše funguje v podstatě od začátku a drží to pohromadě i na několikátý poslech, předchozímu albu něco podobného chybělo. Občas lze tu a tam zaslechnout inspiraci jinými umělci, přesto jsem překvapen, jak i po těch letech dokáže Blaze působit svěže. Jediným zásadním negativem je místy lehce přehnaný auto-tune. A bicí zcela jistě nejsou automatické (viz Darkmoor v shoutboxu), hraje s Absolvou.
-bez slovního hodnocení-
Ja to vôbec nevidím tak tragicky ako to píše recenzent. Je dôležité ako človek pristupuje k albumu a aké má veľké-či malé očakávania.....mne napríklad tento album sadol viac ako predošlý War within me. Skladby ako Mind reader, Tears in rain, Rage, The broken man, titulná vec či záverečné trio môžem kedykoľvek. Ako skalný fanúšik ktorý si poctivo kupuje Blazeove cédečka od začiatku jeho post maidenovskej kariéry vyslovujem spokojnosť.
-bez slovního hodnocení-
Jedna z desek roku 2024, ke které se od jejího vydání pravidelně vracím. Trojlístek dospělých punkáčů z Toronta do svého posledního alba nalámal přístupné noiserockové hitovky plné romantiky i grungového surealismu.
To dojení vyschlého writer’s roomu je do nebe volající. Nových nápadů je pomálu, zato jsou rozmazané na dvojnásobek. Nekonečné plebiscity jsou ubíjející, nové hry vizuálně průměrné a když se to rozjede, přijde očekávatelný cliffhanger. Opouštím hru!
Tahle americká parta zní úplně jako revival starých JUDAS PRIEST, i ten vokál jako by patřil samotnému Halfordovi. Je to taková zasmrádlá mršina, ale překvapivě mě celkem bavilo si to poslechnout. Jestli do toho půjdu podruhé ale fakt nevím, spíše ne.
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.